Vitráže pro kostel

Při práci na návrzích vitráží pro kostel ve Václavovicích, postavený v roce 2001, jsem od začátku hledal rovnováhu mezi respektem k architektuře, tradiční křesťanskou ikonografií a současným výtvarným jazykem. Je to mladý kostel – a tomu odpovídá i způsob, jakým k návrhům přistupuji.

Od počátku přitom nevznikají jednotlivé vitráže odděleně, ale jako jeden ucelený autorský soubor pro celý kostel. Každé okno má vlastní význam a symboliku, zároveň je však součástí společné výtvarné koncepce, která propojuje celý prostor.

Místo doslovného figurativního vyprávění pracuji se symbolikou barev, jednoduchými znaky, rytmem a gradací. Postavy apoštolů zůstávají rozpoznatelné především prostřednictvím svých tradičních atributů, ale jejich zpracování je záměrně zjednodušené a geometrizované.

Horní řada oken je věnována svátostem, spodní okna jednotlivým apoštolům a jejich tradičním atributům. Jednotlivé motivy se tak mohou lišit, ale způsob práce s barvou, světlem, kompozicí a členěním oken je postupně propojuje do jednoho celku.

Moderní architektura kostela pracuje s čistými plochami a klidem a právě zde podle mě může vitráž působit především prostřednictvím světla a atmosféry, nikoliv množstvím detailů. Soustředím se proto nejen na samotný obraz, ale především na jeho světelný účinek – na to, jak světlo prochází barevným sklem, mění se během dne a společně s vitrážemi proměňuje celý prostor kostela.

Zároveň je pro mě důležité, aby byla výtvarná řeč vitráží srozumitelná napříč generacemi. Návrhy proto vycházejí z tradiční symboliky a zachovávají kontinuitu s křesťanskou ikonografií, zároveň jsou však zpracovány současným způsobem, který ponechává prostor také pro osobní vnímání a interpretaci.

Silným východiskem je samotná stavba. Výrazné kazetové členění oken a dřevěná konstrukce určují rytmus i kompozici návrhů. Nechci jít proti architektuře kostela – naopak. Vitráže by měly respektovat charakter prostoru, stát se jeho přirozenou součástí a rozvíjet původní architektonickou myšlenku.

Projekt je v současnosti přibližně v polovině. Hotové jsou návrhy hlavního vitrážového okna nad vstupem a oken jižní strany kostela. V další fázi budu postupně pracovat na devíti oknech severní strany, z nichž každé má vlastní zadání, význam a symboliku.

Po dokončení by měl celý soubor fungovat jako jeden výtvarný celek, který prostřednictvím barevného skla propojí světlo, architekturu a duchovní obsah celého prostoru.

Toho, že jsem byl k této práci osloven, si nesmírně vážím. Uvědomuji si, že vitráže nejsou dílem na jednu výstavu nebo jednu sezónu. Stanou se součástí architektury a mohou v prostoru kostela zůstat po desítky let – možná pro několik dalších generací.

Právě proto k této práci přistupuji s respektem, trpělivostí a vědomím odpovědnosti, kterou takový projekt nese.